Nutno brát s nadhledem, jako ostatně vše kolem politiky.
Mimochodem, první z „dotazovaných“ stran, US, změnila svou image z fialové zpátky na „šedou“, na jejich webu tedy už „původní“ prezentaci nenaleznete, a po předvolebním heslu It's legal to … není vidu ani slechu.
(Tam já mířím!)
Click to see 1600×1200!
Vůbec se nechci chlubit, takové manýry mi nikdy nebyly vlastní, já jsem vlastně takový tichý, skromný a ctnostný člověk. Přesto anebo snad právě proto, bych chtěl poukázat na fakt, že jsem vyvolený. The One, chápete? S panem Andersonem, mezi hackery známým jako Neo, mě pojí mnoho pojítek. Nejsilnější z nich se nazývá lampička. Máme stejnou lampičku, z Ikey. Nevěříte? Dokládám fotografií:
Co nadělám, prostě je to tak a basta. Ač jsem na to vůbec nechtěl upozorňovat, jsem zkrátka vyvolený. Myslím, že není za co se stydět a když se to svět dozví, tak se nezboří.
Připomenul bych ještě, že lampička není jedinou vazbou mezi námi vyvolenými. Je jich mnoho. Jsou tisíce věcí, které máme s Neoem společné. Lampička sama o sobě nic neznamená, to přísahám na Bibli svojí matky.
Nedá mi to a musím poznání chtivé člověčenstvo upozornit na zajímavou knihu.
Provokativní název publikace Bible egoistů, ale i její podtitul Nejdříve já, potom ti druzí zdaleka nepředznamenává nějaký amorální nebo nihilistický obsah. Kirschnerova publikace, …, v sobě totiž obsahuje svěží a pregnantní sociální, psychologické a filozofické návody k životu, jimž nelze argumentačně nijak vzdorovat. …
– píše se na zadní části obálky knihy. Po přečtení prvních padesáti stránek jsem napsal tento popis:
Bible egoistů je poměrně zajímavá kniha, nabízející odpovědi na spoustu otázek, které nám po čas života vyvstávají. Vše je nabalováno na přístup prvně já, a až potom ti ostatní, kniha např. nabádá vnést do manželství nebo rodiny systém známý z obchodu – něco za něco.
Život je označován za manipulační hru, v níž skupina chytrých ovládá ovce. Některé kapitoly se téměř výhradně zabývají manipulací, např. O mluvení a mlčení. Vše má přirozeně prý základ v nás, jsme nezávislí, kniha nabádá k sebedůvěře, z které může pramenit síla, která pak pomůže v dalších životních situacích.
Často používaná slova jsou „nyní“, „tady a teď“ – je cítit výzvu k prožívání současnosti a oproštění od minulosti i budoucnosti.
S některými názory a pohledy jsem se dokázal stotožnit, s jinými nikoli. Po přibližně 120 stránkách jsem si poznamenal:
</texy>
„Proč Da Vinci?“ mohli byste se zeptat, a argumentovat nerezovým ořezávátkem a tužkou, která s renesancí nemá společné vůbec nic, neb jsem ji nedávno zcizil v Ikey… Ale ti pozornější z vás si mohou v pozadí všimnout da Vinciho rukopisu, výřezu z da Vinciho autoportrétu, konkrétně část vlasů zde posloužila jako textura, a navíc přibližně uprostřed obrazu je nepřehlédnutelná prasklina ze stropu Sixtinské kaple, konkrétně z výjevu stvoření Adama, a ačkoli fresky v Sixtinské kapli nemá na svědomí Leonardo, nýbrž Michelangelo, někdo by si je mohl poplést. Nějaký popleta.
Původně tam ty tužky být neměly :-) (1600×1200).
