Kameny úrazu Twitteru

Twitter je pro dělače webů krásným ambivalentním chomáčkem inspirace i frustrace, směsicí překvapení pozitivních i negativních. Jednu nitku se mi podařilo vytáhnout a vyžehlit.

Znáte to. Máte počítač, telefon, popřípadě tablet a navíc není nic nezvyklého na střídání webového rozhraní a aplikace.

Vsuvka: Vzhledem k (bez)koncepci webového rozhraní by snad bylo přiléhavější říkat mu také „externí“ aplikace, nakonec se v ní spíš než uživatelsky-centrované záměry reflektují zvraty a novinky v API, není-liž pravda?

No a při tomto střídání prostředí a aplikací pochopitelně člověk naráží na zásadní problém: kde v timelině jsem přestal číst? Kde v nekonečném feedu tweetů končí přečtené a nepřečtené? Řešit to nepřipadá Twitteru důležité, podobně jako přehlížejí řadu dalších klacků pod nohami uživatelů. Legrační aspekt tohoto problému (už tak velmi výrazného, protože technické řešení by bylo, dovolím si tvrdit, banální) zesiluje fakt, že problém by vlastně nemusel být řešen ve veřejném api, ale klidně by mohl být konkurenční výhodou aplikací produkovaných samotným Twitterem.

Zkrátka a dobře, v počítači, mobilu i tabletu mám aplikaci od Twitteru. Tři aplikace, zplozené pod jednou virtuální střechou nejsou schopny si říct, kde jsem přestal číst, které mentions a direct messages jsem přečetl. Pokud jste líní a konformní jako já, vyústí to v používání pouze jedné aplikace v jednom zařízení. Anebo: podaří se nalézt aplikaci pro více zařízení, která si umí se sourozenci povídat. To se mi náhodou podařilo a s Tweetbotem jsem spokojen. Ano, zaplatil jsem několik euro za tuto a ještě jednu featuru.

Konzistence

Hlavní zdroj tragikomičnosti Twitteru pro mě tkví právě zde. Přesně tak, jak nejsou schopny si tři aplikace Twitteru vyměnit pár banálních informací, stejným defektem patrně trpí i vývojářské týmy každé z aplikací. Všechny tři – ano, stále je řeč o aplikaci pro Mac OS, iPad a iPhone (a klidně můžeme přidat tým pro webové rozhraní) – si dělají věci po svém. Naprosto navzdory hlavní myšlence Apple, bezešvosti (absence hranic mezi zařízeními, které by stály v cestě úmyslům uživatelů), experimentuje Twitter v každé aplikaci zcela jiným, v součtu tedy nekonzistentním způsobem.

Možná můj pohled postrádá setkání s nějakým důležitým faktem, například že lidé nechtějí Twitter používat na více zařízeních, anebo že nekonzistence mezi aplikacemi které mně připadají absurdní a nepřípustné nejsou jinými uživateli postřehnuty, neboť jsou například v souladu s konvencemi prostředí (zařízení). Asi jsem natvrdlý a namyšlený, ale myslím, že ani jedno z těchto vysvětlení se pravdě zdaleka nepřibližuje, vlastně si myslím, že Twitter v zásadě neví, co dělá, protože jakkoli mohou být jednotliví zaměstnanci řemeslně zdatní, pokud je nespojuje centralizující vize, úsilí přichází vniveč.

Také se možná pletu v potřebě ostatních uživatelů Twitteru začít číst, kde jsem skončil. Tak to mám já, přiznávám, až tak zajímavé mi vaše zápisky přijdou. Možná to svědčí o vašich kvalitách, možná o mém mediálním ne-rozhledu.


Komentáře (2)

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: Brassic
    • Odesláno:
      16.4. 2012 — 7:05

    Taky mě ta diskontinuita čtení obtěžuje. Chtěl jsem si udělat vlastního klienta, který by to řešil, ale lenost zvítězila.

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: Carl114
    • Odesláno:
      6.5. 2012 — 17:18

    Tohle také znám. Na NT zhlédnu pár obrázků a pak letím na mobil a netuším kde jsem skončil. Na mobilu Twitter načte vcelku hodně zpráviček takže to chvilku trvá.

    Nakonec jsem to vyřešil tak, že na mobilu si prostě čtu a na notebooku píšu. Určitě by přišla vhod nějaká soukromá odrážka, kterou bych si označil poslední přečtenou zprávičku (na nt) abych na mobilu věděl kde mám začít číst.

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

úplně nahoru