Teorie zvyku a kritérium kvality

Možná jsem jenom starý a neschopný svoji mysl posunout dál, možná na té myšlence přece jen něco bude. Stále se k ní vracím: kvalita čehokoliv, co je svojí povahou předmětem myšlení, se dá snadno posuzovat pomocí času, který trávím myšlením na to.

Dobře, neplatí to pro všechny předměty myšlení. Dejme tomu, že můžeme vynechat emotivní témata, která mě pronásledují, nebo s nimi prostě rád trávím čas. Anebo je není třeba vynechávat, protože pak zbyde jen málo příkladů.

Jednou z myšlenek, ke kterým se rád vracím je myšlenka zvyku. Teď o tom někdo napsal knížku, a to mě neskutečně štve, protože když bych teď svému zápisníku vyložil své teorie lidského chování, připadal bych si prostě jako opozdilec. Teď už to má pramalý smyl, obtěžovat se se sepisováním teorie, která tam už někde je. Počkám, až mě napadne něco nového, a z fleku to sem nacvakám.

Zpět k myšlence: čím víc se jí věnujete, tím víc na ní něco je. No dobře, třeba je jenom paradoxem, která dává mé hlavince zabrat. Třeba je jenom třískou, která svědí a žádným způsobem nezapadá do mé aktuální představy o světě. Ale ve všech ostatních případech na té myšlence něco bude. Já se teď rád vracím k Ryanovi Singerovi:

To recursively increase your capability, find a comfort zone just outside your comfort zone.

Pravdaže to v sobě má kapku paradoxu, ale paradoxy jsou hezké, že ano.


Komentáře (1)

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: mysha
    • Odesláno:
      31.3. 2012 — 0:50

    ano, je to hezké

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

úplně nahoru