Pragmatismus

Tak a je to. Malá kapitola dlouhého přemýšlení je u konce, přišel jsem na to slovo, pragmatismus. To je to, co mám na vás tak rád a co mě na vás tak sere. Mám ho a mám ho rád, protože věci strašně zjednodušuje. Nerozhodnost a váhání končí nástupem pragmatické perspektivy, lusknutím prstů může člověk přestat dumat, protože pragmatické hledisko je tak přímé, nevykrucuje se jako realita, když je nahlížena idealisticky nebo prostě, otevřeně. Prostě mi zbyde o to více času…

Díky němu, pragmatismu, se v půli března můžeme těšit na kolemjdoucí s ponožkami v sandálech (pro toto počasí tak pragmatický kompromis tepla a vzdušnosti) a pro jiný příklad nemusíme ani opoustit svět obuvi: jenom na vysokohorském alpském treku a v metru směrem na Háje se setkáme s takovou koncentrací tenisek značky Salomon! Velmi dobře tomu beztkaničkovému pohodlí rozumím, málem jsem jim ve sportovních potřebách propadl; v poslední chvíli zasáhl nepraktický estét a vysmál se své odvrácené racionální polovičce. (Všimněte si: vysmál se, nikoli přesvědčil.)

Jediný problém s tímto pragmatismem je jeho blízkost sebestřednosti, racionalitě, spoléhání se na stránky praktické a zdůvodnitelné – proč by mělo jít o problém, není to snad výhoda takového pohledu? mohli byste se ptát. No, řekl bych na to, problém s ráciem je v tom, že příliš blízko pojmu pravdy, a pravda je blízko sebestřednosti a příliš daleko kompromisu, rozmanitosti a neurčitosti, nezastavitelné subjektivity, což jsou pro mě pojmy mnohem bližší pojmu realita.


Komentáře

RSS kanál komentářů

Zatím bez komentáře.

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

úplně nahoru