Nuže slyšte. Stává se mi to čím dál častěji, že se ve mně zrodí myšlenka, záblesk z nitra génia a já mám sto chutí ho sem plácnout ať už jsou forma či rozsah jakékoliv, ať už je téma sebevýstřednější. Ale čím je téma odlišnější od toho zbytku zde a čím méně mám k tématu co říci, tím větší je ve mně síla ten text nestvořit, a nechat ho utonout v kalných vodách mého nevědomí. Jen protože to sem nějakým způsobem nepatří, něco takového nezapadá do dosavadní podoby zápisníku.

Na druhou stranu je to jedna z myšlenek, které se mi na tomto veřejném psaní líbí nejvíce; mám-li to říct z plných plic, nejsem vůbec spokojen s nepřirozenou skokovitostí s jakou přibývají nové texty. A není to zdaleka jen problém tohoto webu, je to takový hloupý všeobecný zvyk.