Když práci přijímáte, když odevzdáváte svůj souhlas ke spolupráci, když se rozhodujete jestli jít do toho, velmi pravděpodobně uděláte jednu osudovou chybu. Naivně se domníváte, že objem práce bude reálně stejně velký, jako na papíře. To je jeden ze zákonů přírody, to že tomu tak není. Zatímco teorie je ve své podstatě jednoduchá a kompaktní, přímočará a jasná, praxe je její odvrácenou protikladnou stranou. Neboli vždy, když příště budete říkat „Ano, jdu do toho!“, mějte na paměti, že budete dělat přibližně dvojnásobek předpokladu. Tak se stává, že lidé začnou tonout v louži, neb není vidět na její dno.

Máme v Praze mistra surrealismu. Možná to víte, možná to nevíte. Proběhla jakási billboardová kampaň, tipoval bych tak poloviční, oproti předcházející expozici Jana Saudka, jehož pozice v domě U bílého jednorožce na Staromáku vystřídal právě Dalí. Myslím, že by si výstava zasloužila razantnější propagaci. Přestože neumím správně posoudit výjimečnost a význam této akce. Aktualizace: Jak se trvání expozice dostává do své poloviny, zdá se mi, že billboardová kampaň zesiluje. Pokud jsem původně tvrdil něco o její slabosti a nedostatečnosti, nyní musím svůj názor přehodnotit – zdá se, že jsem se v soudech unáhlil.