Některé věci jsou patrné na první pohled, jen se stačí podívat. Třeba… Občas chodím stát frontu na lístky do divadla. Vždy, úplně vždy na jednom z prvních míst stojí člověk, muž, obdivuhodně schopný vyvolat mé zhnusení, opovržení, odpor a zlost. Na první pohled, ne – na letmý, velmi letmý pohled nejde o nijak výjimečného člověka. Kdyby se na něj člověk podíval jen tak – jakože skoro vůbec – všimnul by si leda konstitučního typu Martin Malý. Ale kdyby se člověk podíval pozorně – ne! Kdyby se člověk prostě jen podíval, viděl by idiota. Není třeba dělat žádné testy, stačí vidět půl vteřiny jeho života, zachytit gesto, mim, slovo, dvě – a člověk by viděl idiota tak jasného, jako…

As an unmuddied lake, Fred. As clear as an azure sky of deepest summer.

„Tak a dost!“ řekl jsem si, ani ne před chvilkou. Já vím, že to tady nějak zkomírá. Samozřejmě mi neuniklo ani to, že zkomírání je dnes jakejsi trend, který se netýká jen mě, nýbrž celé blogosféry. Nepopírám, že na mě ten trend (pokud skutečně je) může mít nějaký vliv. Především, a to je hlavní, mám i své vlastní důvody proč mí vzácní čtenáři poslední dobou nemají tadyhle co číst.