Jak jsem naznačil posledně, čas právě teď trávím, mimo jiného, čtením knihy Deset myšlenek o čase. Tak jako prvních čtyřicet nebo padesát stránek nebylo problém přehlížet drobné vyjadřovací nedostatky paní spisovatelky, na dalších třiceti stránkách se její neschopnost (ale možná také má tolerance) naklání nad kritickou hranici, kde bych mohl knihu vzteky odhodit, protože pocit, že jde doopravdy o ztrátu času se s časem stupňuje. Dočtu to někdy?

Milí blogeři. Já vím, že občas máte pocit „měl bych něco napsat (protože jinak něco…)“. Jenže když v takové chvíli vezmete do rukou rukolu pero nebo klávesnici, ono co by tu teď mělo být, to tu není. Není tu myšlenka. Není o čem psát. Neboli váš myšlenkový potok je vyschlý jako ruce staré báby potok, který poušť.