Jsem zastánce teorie, že vše co člověk za život udělá, udělá kvůli sobě. Opravdu vše. I to, co označuje za práci pro jiné, je ve skutečnosti práce pro sebe. Práce na vlastním uspokojení.
Možná se vám to bude zdát nepochopitelné, ale ten největší altruista je ve své podstatě ten největší onan. Vezměme si příklad ze života. Nebo lépe, budu svou teorii prezentovat na fiktivním případě, který se v reálném světě pravděpodobně nenachází.
Jsem programátor, pracoval jsem tisíce hodin, pro lidi. Napsal jsem tisíc řádků kódu, napsal jsem tisíc funkcí a plug-inů, pracoval jsem dlouho do noci, ne kvůli sobě. Dělal jsem to zadarmo, takže jsem to nemohl dělat pro sebe. Jsem altruista. Dělal jsem to pro lidi.
To je vážení samozřejmě nesmysl. Ta fiktivní postavička, v našem případě progamátor vše co dělal, ač zadarmo, dělal pro sebe. Pro svůj vlastní pocit, pro to příjemné pnutí ega, pro hřejivý pocit sebeuspokojení. Je pravda, že lidé, kvůli kterým to vše prý dělal, z jeho práce nakonec těžili, měli radost, atd., ale slučování cílové skupiny uživatelů s prvotním důvodem činnosti je v tomto případě velmi mylné. Ten obětavec, programátor, se nečinil kvůli výslednému produktu, který z jeho práce vzešel, dělal to vše kvůli radosti, která se počala uvolňovat již v průběhu tvorby (vidina výsledku) a svého vrcholu dosáhla v momentě, kdy se produkt dostal do rukou uživatelů (a byl pozitivně oceněn). Satisfakce, spokojenost, opojení, opilost, smysluplnost, řád.
Až se příště setkáte s někým, kdo sám sebe nazývá altruistou, pomyslete na má slova. Ten člověk pravděpodobně není nikdo víc, než pouhý člověk, jenž objevil potěšení, jež mu skýtá uznání, prestiž, vděk, a také objevil cestu jak těchto pocitů dosahovat, a čas od času tuto cestu podniká, aby se pak mohl ve svém blahu rochnit a libovat si ve své dobrotivosti.
Teď rozumíte, proč my dobročinní pracovníci děláme takové věci. Pro obchod. My poskytneme dílo, lidé (konzumenti) poskytnou odměnu. Buď v podobě peněz, anebo v podobě výše zmíněných abstraktních hodnot. Ve výsledku je to jedno, i za peníze si nakonec koupíme nějaké to potěšení. Takto obchodujeme. Není to špatné. Opravdu bych byl nerad, kdybyste si mysleli, že to považuji za špatné. Jak by to mohlo být špatné… když nám tuto vlastnost do vínku nadělila sama příroda?