Poděkujme naší chudé minulosti, poděkujme, že si nás k prsu nepřivinula západní Evropa nýbrž ta východní, aby nás obdařila jednoduchým, zato osobitým darem chudoby a nedokonalosti. Nemyslím, že nedokonalost je nutně vlastnost, od které by se mělo utíkat, nebo se ji snažit vymýtit. Vždyť její sestra – dokonalost – je vždy tak plytká a nudná. Takže važme si aspoň na chvíli chybek v našem okolí…
Za mých mladých let, bydle v panelovém domě postaveném v klasickém stylu, měl jsem možnost a vlastně i nutnost užívat technické vymoženosti zvané výtah. Kdysi v tom výtahu jel možná vášnivý, možná příležitostní kuřák. A když mu jeho láska dohořívala, mohl se rozhodnout, jestli ji tipne o podlahu pokrytou linoleem, anebo o plechovou stěnu kabiny výtahu. Anebo ji jen tak škvírou vhodí do výtahové šachty. Ale vybral si stěnu.