Tag: psychologie

• Možná, že víme víc, než nic…

  • Publikováno: 29.4. 2008
  • bez komentáře

  Myslím, že to bylo chvíli potom, co bylo vyřčeno you know nothing ve #6: Still Take You Home… Říkal jsem si – „není to 128ka, ale 192ka to taky nebude, musí to být 160 kbps“. Kouknu se – a opravdu, ta MP3ka má v každé vteřině právě 160 tisíc bitů. Druhá otázka: Poznal jsem to? Anebo jsem to věděl, byla to vzpomínka. Pokud to byla vzpomínka, nedokázal jsem ji vystopovat. Možná od každého něco. Nevím, jak jsem to věděl.

  Myslím, že to zaznělo v Mžiku (Malcolm Gladwell), ta scéna s kartami… Vlastně jde o psychologický experiment, který má ukázat, že nevědomé poznání je vždy o krok napřed, ví dříve a reaguje, ovlivňuje, řídí rozhodování, ještě než jsme schopni poznání vyjádřit slovy.

  Nějak to souvisí; ne moc.

  Pokračování

• Klíč ke kýči

  • Publikováno: 7.2. 2008
  • 6 nových komentářů

  Jen tak na rozehřátí: je slovní hříčka v titulku kýčem, či není? (Odpověď zní: byla to jen řečnická otázka. Snad jste se nepokoušeli na ni odpovědět!)

  Inspirací k zamyšlení se mi stal text Petra Staníčka Kýč: pornografie estetiky, který spolu s odkázaným pořadem z archivu České televize posloužil jako fantastická duševní strava na několik hodin. A ještě jistě poslouží.

  • Řeší se otázka: Co je kýč? Osobně vycházím z přesvědčení, že slovo kýč nabývá konkrétního významu jedině v kontextu osobnosti, která slovo vyslovila. Toto omezení komplikuje možnost vytvořit univerzální (objektivní) definici kýče, nicméně stále tuto možnost vidím reálně, jakkoli nestravitelná výsledná definice bude.
  • Konkrétní (subjektivní) význam kýče je tedy proměnlivý v závislosti na jedinci, který pojem používá.
  • Já osobně pracuji s touto, samozřejmě neúplnou, definicí: Kýč je pejorativní označení pro předměty, které nesplňují estetické nároky uživatele pojmu, přičemž je o předmětu známo, že tentýž předmět je schopen naplnit estetické nároky jiných lidí. Jde v zásadě o opovržení nad cílovou skupinou objektu, případně obecně o emotivní reakci na existenci objektu, či lépe na jeho paradoxní reálnou estetickou funkčnost.

  Pokračování

• Proud, bez proudu

  • Publikováno: 30.1. 2008
  • 2 nové komentáře

  Co člověka napadne, když se octne bez elektrické energie?

  O tom mimochodem nedávno pojednával jakýsi mexický film, jak jen se jmenoval… Kachní sezóna, jo. Na to se podívejme!

  Pokračování

• Výroční typografie

  • Publikováno: 1.1. 2008
  • monolog

  Ačkoli přelom roku pro mě znamená méně než nic, v mé minulosti přece jen má své slovo, nějakým způsobem tam existuje, projevuje se. Nedávno jsem si vzpomněl na ten projev typografický… zkoušel jsem si to napsat, jak by 2008 vypadalo mým písmem na papíře… a pak jsem zkusil 2007. A tak začala cesta do mého mládí.

  Dějiny mého života se začaly psát na jaře 1986, zrovna v době, kdy na východ od nás explodovala jaderná elektrárna Černobyl… Nenesl jsem to moc dobře, prý jsem se, jakožto novorozenec, z toho pozvracel. Má máma to ráda připomíná. Měl jsem namále jen chvíli poté, co jsem vylezl z dělohy. Ale pak už to šlo lépe.

  Pokračování

• O flecích na zdech

  • Publikováno: 5.12. 2007
  • bez komentáře

  Poděkujme naší chudé minulosti, poděkujme, že si nás k prsu nepřivinula západní Evropa nýbrž ta východní, aby nás obdařila jednoduchým, zato osobitým darem chudoby a nedokonalosti. Nemyslím, že nedokonalost je nutně vlastnost, od které by se mělo utíkat, nebo se ji snažit vymýtit. Vždyť její sestra – dokonalost – je vždy tak plytká a nudná. Takže važme si aspoň na chvíli chybek v našem okolí…

  Za mých mladých let, bydle v panelovém domě postaveném v klasickém stylu, měl jsem možnost a vlastně i nutnost užívat technické vymoženosti zvané výtah. Kdysi v tom výtahu jel možná vášnivý, možná příležitostní kuřák. A když mu jeho láska dohořívala, mohl se rozhodnout, jestli ji tipne o podlahu pokrytou linoleem, anebo o plechovou stěnu kabiny výtahu. Anebo ji jen tak škvírou vhodí do výtahové šachty. Ale vybral si stěnu.

  Pokračování

Stránkování

• Starší články
• Novější články