Tag: medicína

• O test. iCall dyzajnu

  • Publikováno: 10.8. 2008

  Když jsem vlézal do vany…

  ---

  „Tak co máš nového, synku?“ zeptal se. Syn se mu právě vrátil ze školy.
  „Nuda… jako vždycky. Chceš vidět, co jsem udělal na hodině dyzajnu?“ – Otec rázem ožil. Byl to hlavní inteligentní dyzajnér. Přirozeně ho zajímalo, jaké pokroky dělá jeho dítě. Jednou možná nastoupí na jeho místo. Doufal.

  Otec vzal do ruky nákres.
  „Hmm!“ pobaveně. „Nemáš to okomentované. To má být rozmnožování?“
  „Muž.“ přisvědčil hoch
  „Mohlo by to fungovat. Ale kompozičně… teda… máš na víc.“
  „Já vím. Ještě na tom chci zapracovat. Generátor jsem dal zatím mimo, abych eliminoval bugy při tělní teplotě.“
  „To sice vynalézavé, ale vyhýbáš se tím problému, místo abys ho řešil. Kdybych něco takového předložil výběrové komisi, hnali by mě svinským krokem.“
  „My už nemáme lupínky se skořicí?“ ozvalo se z kuchyně.
  „Děti –“ pomyslel si.

  Pokračování

• Umírejte pozitivněji

  • Publikováno: 3.8. 2008

  Výjimečným způsobem končí kapitola Fyziologie vývojových období v publikaci Stručný přehled fyziologie člověka pro bakalářské studijní programy:

  Stáří však přináší i pozitivní hodnoty – životní zkušenost, rozvahu, trpělivost. Člověk je především starý tak, jak se cítí.

  Pokračování

• O tom, jak to ještě roste

  • Publikováno: 14.7. 2008

  Je to trochu překvapující, ale – jak jsem toho dnes po koupeli byl svědkem – chlupy na pažích se mi podivuhodně prodlužují: mezi běžným řídkým porostem cca 2,5 cm dlouhých chlupů se objevilo několik jednotlivců o průměrné délce cca 5 cm a o barvě neobvykle tmavé!

  Co to vypovídá o součastnosti a co to znamená pro budoucnost?

  • vývoj mých sekundárních pohlavních znaků se dosud nezastavil, ačkoli jsem myslel, že ano
  • a/nebo věru nejsem zas tak vzdálen šimpanzům, ačkoli jsem myslel, že ano
  • příroda se mi snaží naznačit, že bude tuhá zima
  • z neznámých důvodů se mi zvedá hladina testosteronu – což ovšem není ani trochu vítané!

  Pokračování

• Jak si vybíráte zubní pastu?

  • Publikováno: 4.7. 2008

  Jednou za čas potřebuji novou zubní pastu. Jdu do obchodu a zůčastním se té hry. Pochopitelně, chci vyhrát. Ale protivník má silné zbraně. Protivník, tedy výrobci zubních past, vyčkávají. Možná je to nefér. Oni čekají, ale to mě tlačí čas. Oni připravili hádanku. Já si musím vybrat, během velmi krátké chvíle. A vlastně… může v této hře zákazník někdy vyhrát? Jsem docela na pochybách…

  Zákazník stojí před řadou různobarevných, většinou lákavě vyhlížejících krabiček a jejich cenovkami. Vybírá… Nemůže se spolehnout na rozum, protože krabičky lžou. Vyprávějí příběhy o svých silách, schopnostech a o bájných látkách, které by měly být jejich substacemi. Všechny to tak dělají. I ty levné, i ty drahé. Nejenže krabičky lžou a mlží svým sdělením, klamou i tělem. Blýskají se, křičí svými nápisy. Člověk se nemůže spolehnout ani na intuici. Musí na to jít, zdá se, jinudma.

  Říkám si, že drahé krabičky budou drahé z nějakého důvodu. Obsahují něco, co je drahé, hodnotné. Jsou tudíž lepší, proto jsou dražší. Na druhou stranu – co když jen chtějí, abychom si to mysleli? Co když si jen hrají na něco, co nejsou – a my, lidé jim na to pokaždé skočíme. Proto mohou projít do dalšího kola obchodního darwinismu. V takovém případě jsou dražšími bez příčiny, s motivem.

  Přiznám se, protentokrát jsem vybral z těch dražších. Nemyslím, že mohu poznat rozdíl. I když… řekněte mi za deset dní, jestli je můj úsměv zářivější.

  Pokračování

• Jak bolestivý je pád do černé díry?

  • Publikováno: 9.6. 2008

  Představte si, že stojíte po kolena v černé díře… Jak se cítíte?

  Hmm, ne, začnu jinak, začnu dolorem ipsum neboli od sebe samého… Jsem vědec. Jsem vědec tělem i duší, i když asi hlavně tím tělem. A bolest v černé díře je docela vědecká otázka.

  Definujme situaci: jedná se očividně o hypotetickou konstrukci. Živý člověk při plném vědomí a pokud možno schopen komunikovat stojí částí těla nad hranicí černé díry, nicméně jeho nohy (přibližně po kolena) leží již (bohužel) za horizontem události. Dejme tomu, že aktér má dost času, aby se důkladně rozmyslel, zda cítí bolest. Bude ji cítit? Abych řekl pravdu, nevím jistě.

  Pokračování

Stránkování

• Starší články