Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představil Meteor. Jak se říká, ty nejgeniálnější věci jsou vždy velmi jednoduché, ba primitivní, a nebude to vůbec žádné přehánění, když Meteor zařadím mezi ty ostatní skvosty, které naše Země našemu vesmíru dosud dala.

To, že jsem si pro připomenutí Meteoru zvolil právě dnešek, není náhoda. Protože přesně za rok a pár týdnů uplyne výročí, přesně pětileté výročí od Meteorova dokončení. A to si, dámy a pánové, zaslouží oslavu. Tou oslavou je vlastně tohlencto připomenutí a taky to, že si Meteor zahrajete.

Každý den slaví svátek někdo, kdo se o své jméno nezasloužil a on pak přijímá dary. Je to fér? Není. Dnes má třeba svátek Bohumír. Ok, tady uznávám, že Bohumír si zaslouží satisfakci za celoživotní nošení nepovedeného jména… Ale ti ostatní ne. Téměř každý den si připomínáme nějakým způsobem churavé spoluobčany. Napadené rakovinou, průjmem, anorexií, čímkoliv. Připomínáme, a hlavně – jsme žádáni o jejich podporování. Zkusili-li jste někdy vyjít do města za denního světla, jistě jste se nevyhnuli každému z tisíců parazitů potulujících se městem a žadonících o příspěvek pro nemocné. Přispějte na děti z dětských domovů! Přispějte na léčení rakoviny slepeného střeva! Přispějte na ekologickou recyklaci bílých pastelek a plastových kopretin!

Když práci přijímáte, když odevzdáváte svůj souhlas ke spolupráci, když se rozhodujete jestli jít do toho, velmi pravděpodobně uděláte jednu osudovou chybu. Naivně se domníváte, že objem práce bude reálně stejně velký, jako na papíře. To je jeden ze zákonů přírody, to že tomu tak není. Zatímco teorie je ve své podstatě jednoduchá a kompaktní, přímočará a jasná, praxe je její odvrácenou protikladnou stranou. Neboli vždy, když příště budete říkat „Ano, jdu do toho!“, mějte na paměti, že budete dělat přibližně dvojnásobek předpokladu. Tak se stává, že lidé začnou tonout v louži, neb není vidět na její dno.