Jak správně ripovat a šířit hudbu

V prvé řadě je velmi na místě poznamenat, že šířit dílo cizích autorů bez jejich svolení se příčí autorskému zákonu. Něměli byste to dělat, je to zlé. A teď jak na to.

Než vložíte disk do mechaniky

Máte před sebou audio-CD. Ať už je více či méně legální kopií, podstatné je, že máte před sebou hudbu zřejmě v maximální dostupné kvalitě. A rádi byste se o ni podělili. Neboli: je potřeba ji dostat do počítače.

Vezměte CD do ruky. Podívejte se na spodní stranu, pohleďte na odlesky světla. Jestliže jsou na disku patrné škrábance anebo nečistoty, možná vaše práce skončila dříve, než započala. (Tyto mechanické překážky mohou způsobit, že se nepodaří disk správně přečíst, v hudebních datech se ocitne praskání, zvuková nečistota.) Z takového poznání plynou dvě věci.

  1. Jste prase, které se neumí chovat ke svému majetku s patřičnou úctou. Ale taky je možné, že jste CDčko jen někomu takovému na chvíli půjčili. To taky nedělejte. Divili byste se, kolik lidí neví, že disku (ať už CD, anebo DVD) se nikdy nedotýká ze spodní, datové strany; že se disky nikdy nepokládají mimo rakvičku; že se nikdy nedávají psovi na hraní. Jen si zkuste představit, že vlastníte DVD půjčovnu. Je snadné začít nenávidět lidi, co nemají ohledy k diskům, obzvláště cizím.
  2. Bude třeba to trochu vyčistit, ještě než se pokusíte data zripovat. Prach zfoukněte. Jiné nečistoty zkuste pomocí mikrovláknového hadříku jemně setřít – od středu disku směrem ven. Ideální by bylo použít speciální mašinu na čištění disků, ale tu asi nemáte. Teď zkuste ten disk vložit do mechaniky.

Je-li vaše CD čisté, blahopřeji, svědčí to o vás, že jste dobrý člověk.

Je v mechanice. Nespěchejte. Popisky.

Disk je v mechanice a máte spuštěný CDex anebo nějaký jeho ekvivalent, aplikaci, která umí zvukový disk přenést do počítače. Ale CDex je opravdu dobrý program, osobně mi naprosto vyhovuje už řadu let, takže pokud přemýšlíte, že byste začali pátrat po dalších možnostech, věřte mi, není to vůbec nutné.

Díváte se na okno CDexu a asi vidíte výčet skladeb pojmenovaných jako Track01 až třeba Track17. Klikněte v pravé liště na ikonu druhou odspoda. Program se pokusí disk identifikovat a načíst jména skladeb a další informace o disku z internetové databáze CDDB. Toto je extrémně důležitý krok.

Při prvním použití se někdy stane, že teď vás program přeruší nějakým hloupým dotazem. Pak bude potřeba skočit do nastavení (poslední ikona, klik!), na poslední záložku a do políčka e-mailové adresy napsat zdvořilé dekuji@nechci.cz. Oni tu adresu totiž vůbec nepotřebují a v dnešní době je dobré být opatrný, komu sdělujeme svou e-mailovou adresu.

okno aplikace CDex před započetím ripování do MP3

Je možné, že disk nebude v databázi nalezen. V takovém případě ho musíte popsat ručně. Důsledně vyplnit jméno interpreta a jména skladeb. Je to nepříjemné, rutinní, ale nezbytné pro kvalitu výsledného šířeného ripu. Berte to z té světlé stránky: alespoň si připomenete, co za skladby se na disku nachází. Zkuste si vzpomenout, jak zní, jen podle jména!

Nastavení před ripováním do MP3

Zdá se vše připraveno? Prvně skočte do nastavení (poslední ikona).

  • na 2. záložce v nastavení se podívejte, do jaké složky se nové soubory budou ukládat. Složku případně změňte, to záleží jen na vašich osobních preferencích.
  • na 4. záložce (Encoder) teď budeme věnovat okamžik nastavení kvality výsledné „empétrojky“. To si zalouží rozepsat.
CDex: nastavení kvality MP3

Věřte mi chvíli a zkuste zapomenout co víte, co si myslíte, že je dobré a dostatečné. Řeknu vám, jak to dělám já. Až od cizího člověka dostane mail děkující za dobře odvedenou práci na šířené hudbě, pochopíte, že jste postupovali naprosto správně.

Jste na čtvrté záložce v nastavení. Jděte do roletky Quality a vyberte Preset insane. OK. Vaše MP3 soubory budou mít konstantní bitrate 320 kbitů za sekundu. Slyšel jsem, že pořád existují lidé, kteří své disky ripují do 128 kbps. Taky vám to přijde absurdní? Tady zkrátka není místo na kompromisy, stačí ten jeden, totiž že MP3 soubor sám o sobě je nutně kompromisem. Je to zredukovaný originál, ořezaná kopie. Také proto je nesmysl dělat další kompromisy. Dnes je jiná doba, než před lety. Kvůli diskovým kapacitám, které hudbou jednoduše nezaplníte, v podstatě vůbec není nutné ukládat soubory do formátu MP3. To děláme vlastně z jediného důvodu: kvůli pořád ještě ne nekonečně rychlému připojení k internetu. Nahrát anebo stáhnout album je stále ještě podstatně rychlejší, když pracujete s MP3 soubory, než když pracujete s formáty kvalitnějšími. Ale i to se brzy změní, a formát MP3 se ztratí do minulosti. Právě kvůli tomu teď nesmíte zůstat jen u MP3 – pokud dnes nepřevedete své disky i do bezztrátového formátu, později budete bezpochyby litovat.

A tím později nemyslím za 15 let. Myslím třeba pozítří, když si pořídíte kvalitnější sluchátka a velká část vaší hudbní sbírky se jednoduše stane ztěží poslouchatelnou, prostě protože MP3 je kvalitativní kompromis.


Kvalita je vybrána a potvrzena.

  1. Zkontrolujte, že se označily všechny skladby na disku.
  2. Klikněte na druhou ikonu.
  3. Teď se počítač bude pár minut věnovat převádění hudby do formátu MP3.
  4. Prohlédněte si výsledek. V tabulce skladeb, ve sloupci Status by mělo ve všech řádcích být OK. Cokoli jiného ukazuje na chybu v převodu a docela pravděpodobně na nečitelné CD. Zkuste ho vyčistit lépe a špatně převedené skladby převést znovu. Nedokážete-li vyprodukovat bezchybné celé album, co se dá dělat. Šířit špatný záznam by bylo nezodpovědné, a nám jde přece o to, jak šířit hudbu kvalitně.

    Právě dnes jsem se zaradoval, že se mi podařilo sehnat dlouho nedostupné album Bloodflowers. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem to uslyšel. Hudba přerušovaná praskáním. Člověk, který tento rip nasdílel, nemá můj vděk, má mé asympatie. Kéž by si ušetřil práci a mně ušetřil čas i zklamání!

Neztrátově komprimovaná hudba

Jak jsme si již řekli, není důvod poslouchat něco jiného, než jste si koupili na „kompaktním“ disku. Pravda, výrobci přenosných přehrávačů si zatím zcela nezvykli, že MP3 není jediným formátem, ale i toto se hádám brzy změní. Poohlížíte-li se právě po novém přehrávači, rozhodně se dívejte, jestli umí přehrát formáty FLAC, APE, případně WMA Lossless.

K převodu hudby z CD do FLACu vám postačí zmíněný CDex. Na stejném místě, kde se nastavuje kvalita MP3 souborů se v první roletě dá vybrat FLAC encoder. Předtím ale nejspíš bude potřeba si kodek stáhnout a nainstalovat.

Tvorba APE souborů je o něco složitější, prvně asi bude potřeba uložit hudbu do čistého WAV formátu (k tomu je v CDexu první ikona) a soubory pak přetáhnout do zvláštní aplikace. Ale osobně ripuji do FLACu, přestože má o něco méně účinnou kompresi než Monkey's APE, ale je to s ním vesměs snažší (například v dodatečné úpravě ID3 tagů) a podpora/rozší­řenost/vyhlíd­ky se mi zdají být lepší.

Jak se to má vlastně s tou velikostí? Zkusmo jsem ripnul 3-minutový song a z něj odvodil tato (přibližná) čísla.

Formát 3-min. skladba 45-min. album
MP3 / 320 kbps 7 MB 105 MB
APE 17 MB 255 MB
FLAC 18 MB 270 MB
WAV 30 MB 450 MB

Ještě není hotovo

Řekněme, že se vše podařilo. Máte na pevném disku

  1. album ve formátu MP3 / 320
  2. album v bezztrátovém formátu
  3. všechny skladby mají všechny podstatné a správné ID3 tagy – jméno interpreta, jméno alba, rok vydání, čísla tracků, jména skladeb

Jména souborů a složek

Jména souborů a složek, ve kterém je album umístěno je nejlépe řešit už při ripování. Docela mi vyhovuje způsob, jaký defaultně nabízí CDex, provedu akorát drobnou úpravu. Výsledná adresářová struktura pak vypadá takto: Složka [jméno interpreta] / Složka [rok vydání alba] – [jméno alba] / [číslo] – [jméno skladby]. I když budete alba pravděpodobně prohlížet skrze jinou aplikaci, než je Průzkumník Windows, např. přes WinAmp Media Library, je dobré mít nějakou konvenci, pořádek.

Příklad cesty k souboru:

Dandy Warhols\2004 - The Black Album\07 - Shiny Leather Boots.flac
Dandy Warhols\2004 - The Black Album\mp3\07 - Shiny Leather Boots.mp3

Obal a jiné

Dá se říct, že obal je v podstatě nepostradatelnou součástí při vyhledávání konkrétního alba, že? Bylo tomu tak v éře LP, o něco méně v éře CD a dnes, v éře hudby na pevných či flash discích zase o něco více. Přinejmenším mně přijde procházení hudební knihovny mnohem pohodlnější, mohu-li se orientovat podle obalů. Vsadím se, že je nás většina, kdo upřednostňujeme orientaci podle obrazů před holým textem!

Proto je velmi vhodné do adresáře s albem umístit i přední obal od CD pod názvem (nejlépe) folder.jpg a případně i zadní stranu jako cover-back. Nevím jak vy, já obaly zpravidla vyhledávám střídavě přes Google images a Wikipédii. Dbejte prosím, ať má přední obal na šířku alespoň 400 pixelů.

Co dál? Než se složka s albem/autorem zabalí, někdo do ní ještě doplní .m3u soubor, neboli playlist. Osobně takovéto playlisty nepoužívám a zpravidla je rovnou mažu, ale pokud se rozhodnete je připojit, dejte prosím pozor, ať obsahují „relativní“ cesty k souborům. V opačném případě byste si mohli dát zbytečnou práci.

Teď… můžete složku v klidu zabalit a začít sdílet svou skvělou práci.

Souvisí


Komentáře (14)

k formuláři

RSS kanál komentářů

    • Komentář číslo: 1
    • *
    • Jméno: paranoiq
    • Odesláno:
      4.1. 2009 — 6:04

    krása. díky ti za osvětu. kéž by to tak dělali všichni „piráti“. když už zločin, tak alespoň správně dle příručky :]

    jen k tomu obalu – lepší je nazvat soubor „folder.jpg“. to pak i průzkumník ve windows pozná o co jde a při zobrazení náhledů soubor použije na náhled složky. a také některé přehrávače mají raději tohle jméno – tedy alespoň ten můj ano. možná se to liší výrobce od výrobce. kvůli jinak pojmenovaným obalům jsem několik týdnů netušil, že umí obaly při přehrávání zobrazovat

    to co se mi hromadí na disku třídím po několika změnách takhle:
    „písmeno/inter­pret_bez_The (země[, město])/interpret (rok) album/track interpret – skladba.flac“.
    např.: „C/Cranberries (IR)/The Cranberries (1999) Bury the Hatchet/01 The Cranberries – Bury the Hatchet.flac“.
    konvence je pro mě důležitá, protože ty chytré library kdovíco nemám rád. průzkumník mi stačí

    také se nějak stalo zvykem, že jsou anglické názvy s velkými písmeny u všech slov. dobrá tedy, jak je libo, ale když to vidím i u spojek a předložek, mám z toho chodidla v pěst :[

    no a ještě jedna věc :] když se někdo jmenuje třeba Bob Sinclair, mám ve zvyku jej hledat pod písmenem B, nikoliv S. někteří lidé shledávají na názvech alb ve stylu „Sinclair, Bob – Champs Elysées“ něco systematického či co. nechápu je. nelíbí se mi to. prosím, nedělejte to

    jo a krásný nový rok, PF 1984+25

    • Komentář číslo: 2
    • *
    • Jméno: mrtvocich
    • Odesláno:
      4.1. 2009 — 12:20

    Fakt pěknej návod, mohl bys psát do těch PC časopisů pro důchodce :D (vtip) Mimochodem tahle věta :"Klikněte v levé liště na ikonu druhou odspoda. " má být v pravé liště asi, ne..?
    5/5 a pěkný den :-)

    • Komentář číslo: 3
    • *
    • Jméno: Hrach
    • Odesláno:
      4.1. 2009 — 12:50

    Myslím si, že je opravdu blbost konvertovat do mp3 v 320. Když pominu to, že to má opravdu zbytečně velkou velikost a není to slyšitelné, tak je tu mnohem lepší argument. VBR!
    Nejsem znalec přesných algoritmů, ale pomocí logiky je jasný, že VBR má mnohem lepší schopnosti kódování. Proč kódovat primitivní scénu stejným počtem bitů jako vyvrcholení filharmonického koncertu!?! Tedy, osobně, vždy zapínám VBR a jeho průměrnou hodnotu nastavuji od 128 a výše.
    Považuji se za hudebně schopného, a přesto při těchto nastaveních nerozeznávám rozdíl od originálů.

    • Komentář číslo: 4
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      4.1. 2009 — 14:19

    [1] paranoiq:

    • s tím folder.jpg máš možná pravdu…
    • s pořadím jména a příjmení jsem na vahách. Mozarta hledám podle příjmení, Patti Smith podle jména, snad opravdu je nejlepší použít „nejzažitější“ variantu. Která je bohužel subjektivní, na rozdíl od příjmení, jméno.

    [2] mrtvocich: opraveno, díky

    [3] Hrach: Když říkáš „rozdíl není slyšitelný“, máš na mysli „rozdíl neslyším“. „Zbytečně velká velikost“? To mi přijde k smíchu.

    VBR je dobrý nápad, ale popis vhodného nastavení by byl myslím zbytečně složitější a rozdíl výsledné velikosti oproti CBR 320 je zanedbatelný. Za vhodné nastavení VBR považuji maximální kvalitu, tzn. prakticky celá skladba je má 320, jen ticho v úvodu a závěru je třeba 128. Větší flexibilita podle mě na škodu – možná si to namlouvám, ale zdá se mi, že tato proměnlivost datového toku se dá slyšet v proměnlivosti kvality, pokud se soustředíš na jeden nástroj.

    • Komentář číslo: 5
    • *
    • Jméno: paranoiq
    • Odesláno:
      4.1. 2009 — 15:15

    ad Mozart – no těžko říct. každému to vyhovuje jinak. pak jsou ale ještě chytáky typu „Rob Halford“ a jeho kapela „Halford“. a tady sám nevím. intuice mi radí strčit skupinu Halford pod R :/

    • Komentář číslo: 6
    • *
    • Jméno: Lokutus
    • Odesláno:
      5.1. 2009 — 1:09

    Skvělý návod.
    Pomalu už taky přestávám vidět smysl v používání MP3.
    I když, stáhnul jsem dvě alba od Nightwish ve flacu a mělo to 2 giga. Trochu mě to překvapilo. :-D

    • Komentář číslo: 7
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      6.1. 2009 — 12:00

    [6] Lokutus: to mi nedává smysl, 2 GB/2 alba. Nebyl to rip z DVD-audio?

    • Komentář číslo: 8
    • *
    • Jméno: Lokutus
    • Odesláno:
      6.1. 2009 — 16:25

    [7] Kahi: Každý album má 2CD a dlouhý písničky. Převedené do MP3 320kbps mají obě alba cca 500MB.
    Třeba The Poet and the Pendolum, která je dlouhá 14 minut má 33,4MB.

    • Komentář číslo: 9
    • *
    • Jméno: Lokutus
    • Odesláno:
      9.1. 2009 — 16:19

    Zprovoznil jsem starej disk a vyfotil ti to, abys mi věřil. :-)

    http://xdrive­.wz.cz/files/mu­sic-flac.png

    • Komentář číslo: 10
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      9.1. 2009 — 20:02

    [9] Lokutus: Jak tě jen napadá, že bych ti nevěřil? :-) Dvoudisková edice byl můj druhý tip, ale jak jsem si to počítal, pořád mi to přišlo moc. Ano, teď je to jasné.

    • Komentář číslo: 11
    • *
    • Jméno: venca68
    • Odesláno:
      30.1. 2009 — 13:18

    rád bych se zeptal, zda CDex umí vytvořit z ripovaného CD ve flac jeden velký soubor (případně včetně cue) , nebo pouze jednotlivé skladby?

    • Komentář číslo: 12
    • *
    • Jméno: Kahi
    • Odesláno:
      30.1. 2009 — 16:30

    [11] venca68: O této možnosti nevím. Jaký to má vlastně smysl?

    • Komentář číslo: 13
    • *
    • Jméno: venca68
    • Odesláno:
      2.2. 2009 — 9:49

    No není to sice nic významného, ale občas je lepší mít jeden velký soubor než např. 15 malých – zejména u živých nahrávek, kde jsou plynulé přechody mezi skladbami. Dobré SW přehrávače, jako např. Foobar2000, si s tím poradí v obou případech, ale třeba AIMP, který jsem nedávno testoval neuměl plynule přejít z jedné skladby na další.
    U single ripu pak Cue sheet zajistí rozpoznání jednotlivých skladeb, takže v přehrávači se neobjeví jedna dlouhá skladba, ale počet skladeb, který byl na ripovaném CD.
    Já vím, že jeden velký soubor umí vytvořit Foobar2000 nebo EAC. Foobar2000 však vkládá Cue seet přímo do souboru a navíc jsem zatím nepřišel na to, jak zadat tagy (doma nejsem připojen k internetu a používám stále Win2000, takže nemohu používat nejnovější verzi). Lze sice editovat Cue sheet, ale jen základní data o skladbách. EAC je sice kvalitní, ale pomalý SW.
    Proto hledám pro Win2000 jinou freeware alternativu k těmto programům. Zatím pro tvorbu těchto souborů používám v Linuxu K3b.

    • Komentář číslo: 14
    • *
    • Jméno: ppl1
    • Odesláno:
      2.7. 2009 — 19:20

    Ano CDex dokáže vytvoriť aj jeden veľký súbor a k nemu vytvorí aj cue. Momentálne používam verziu 1.70 beta 2. Je to vpodstate volba extrakcie rozsahu disku, kde je defaultne nastavený rozsah celého disku ktorý je možné prípadne zmeniť. Dá sa vybrať či sa bude extrahovať rozsah do nekomprimovaného WAV súboru alebo do komprimovaného formátu ktorý je aktuálne nastavený, či už sa jedná o strátovú kompresiu Mp3 a podobne alebo o bezstrátovú kompresiu APE alebo FLAC. Foobar 2000 je schopný integrovať cue aj dodatočne do súboru a taktiež je možné tento cue editovať priamo vo Foobare – obsahuje totiž editor. Takže je možné si tam informácie o trakoch aj dodatočne upraviť. Z okna editora je možné cue tiež skopírovať a vytvoriť v prípade potreby samostatný súbor.
    Ja osobne najradšej na prehrávanie audiosúborov používam VU Player. Je to tiež freeware a samostatné traky prehráva takisto plynule, takže aj v prípade posluchu roztrakovaného koncertu je prehrávanie plynulé bez prerušenia medzi jednotlivými trakmi. A tento prehrávač dokonca spolupracuje aj so zásuvnými modulmi winampu. Takže je možné využívať napr DSP pluginy nainštalované do Winampu. Čo sa týka formátu hudby tak najradšej používam na konverziu CD diskov bezstrátový formát APE a jednotlivé traky a samozrejme najradšej používam práve CDex.

Přidat komentář

Nápověda ke psaní komentářů

Zde formátuje Texy!

  • *zvýraznění*
  • **silné zvýraznění**
  • > citace
  • "odkaz":http://kam
  • [4] reakce na komentář
  • zdrojové kódy a více

komentáře

úplně nahoru