Proto nemůžu jít spát před půlnocí, protože nemám hotovo. Co hotovo, ani jsem pořádně nezačal. Potřebuji pár hodin samoty, ticha, něčeho co předchází dělání.

Všechno co jsem udělal a s čím jsem zpětně aspoň trochu spokojen, jsem udělal o samotě, v noci či nad ránem, skrze přehlížení potřeby spánku či jídla. Ještě bych samozřejmě poděkoval čaji.

Možná spíš než o dělání jde o to nedělání – činnosti, které nemají viditelný výsledek. Takto se odehrávalo všechno zásadní srovnávání si myšlenek, všechny mé zásadní myšlenkové posuny.

Tohle – ponocování, samota – mi schází. Ale nebojím se, že bych si jich alespoň něco, chtě-nechtě, nedopřál. Kvůli lásce k nim chodím spát pozdě a přitom si nastavuji budíka nesmyslně brzy, snad protože dokonale vyspaný bych se cítil nesnesitelně nesvůj. Proto mi to do práce trvá vždycky trochu dýl než se sluší, protože odkládám loučení se se samotou.

Zajímavá je na tom ta snaha protistrany adepta odhadnout, ohodnotit, předpovědět jeho kvality, aniž by s ním museli cokoliv hlubšího dělat. Takže mi kladou otázky.

• „Jak oslavujete úspěch, když se vám něco opravdu podaří?“
• 10 vteřin nevěřícného zírání, zpracovávání, čekání (na nápad, nebo že mi otázku reformuluje). Jenže to se nestane, takže možné odpovědi jsou.
  • „Nevybavuji si takovou situaci.“
  • „Mně se zatím nic nepodařilo.“
  • (výbuch smíchu)
  • „Přijde mi zvláštní oslavovat něco, co je samozřejmostí. Myslím, že úspěch by měl být cílem, jeho dosažení tedy samozřejmostí. Nebo co si představujete pod pojmem úspěch? Pokud tam vidíte akt překvapení, pak nerozumím, proč bych měl oslavovat něco, co se stalo přičiněním štěstí, navzdory mé nepředvídanosti. Zrovna tak mohlo zapůsobit neštěstí (díky mé nepředvídanosti). Zkrátka tento koncept oslavování se mi jeví poněkud absurdní.“

Ale v poslední chvíli se naštěstí zapálily poslední mozkové závity, které jsou ještě schopny uvažovat trochu měkce, společensky. Porozumněl jsem, že jde zřejmě otázku mířenou na mé týmové schopnosti, na rozpoznání, jak moc jsem člověk uzavřený – anebo otevřený, čili jestli bych s kolegy někdy zašel na jedno.

„Co děláte, když zažijete takový úspěch?“

Tak jsem jí řekl, že se široce usměju a chvíli spokojeně koukám z okna, jak plyne řeka. A aby tomu porozuměla, široce jsem se usmál a otočil hlavu k oknu, a díval se jak plyne řeka, protože jsem byl se svojí odpovědí navýsost spokojený.

Tohle se mi fakt stalo – jde o registraci v iOS aplikaci Etsy. Zajímalo by mě, proč ty uživatelský jména vlastně vyžadují, když se mohu přihlašovat i e-mailem a aplikace mě pak oslovuje hezky jménem. Jo, já vím že nějaké důvody zmiňovala Magera Moon Holton (dyzajnérka z Etsy) na Interactive Design Conference před měsícem, ale nepřišlo mi to zcela přesvědčivé.

Jestli si z toho chcete vzít nějakou lekci, jedna je úplně jinde: zkontrolujte si v jakém pořadí vyhodnocujete a zobrazujete validační chyby. V tomto konkrétním formuláři byste se „že tento e-mail byl již zaregistrován“ zjistili až po eliminaci všech ostatních chyb, např. zcela zbytečné syntaktické validaci uživatelského jmé­na.

[…] supporting the theory that money has a causal effect on savoring. Moving beyond self-reports, we found that participants exposed to a reminder of wealth spent less time savoring a piece of chocolate and exhibited reduced enjoyment of it compared with participants not exposed to wealth.

A pak je tu ten druhý efekt. S představou bohatství se stane, že začnete více myslet na sebe, chtít více pro sebe a méně se dávat ostatním. Ale za boha si nemohu vzpomenout, kde jsem o tom četl. Snad v Kahnemanovi – Thinking, Fast & Slow.

they were much less willing to spend time helping another student who pretended to be confused about an experimental task. When an experimenterclum­sily dropped a bunch of pencils on the floor, the participants with money (unconsciously) on their mind picked up fewer pencils.Money-primed undergraduates also showed a greater preference forbeing alone. :http://www.sli­deshare.net/…i­el-kahneman

S těmito dvěmi myšlenkami jsem se poněkud zaseknul, snad protože implikace/inspirace mohou být tak širokosáhlé: jak se lidé v kavárně cítí je formováno také tím, jak se prezentují ceny, jak a kde se platí, titulky jakých časopisů jsou v zorném poli. Anebo: jak organizovat/mo­derovat testování použitelnosti, aby byl tester maximálně odstíněn od vlivu jeho odměny na jeho snahu/samostatnost? (Chci aby se nesnažil více, než je mu přirozené když není finančně odměňován.) Také nemám příliš vyřešenou svoji dennodenní práci s penězi a představám o jejich přítoku a odtoku (a jejich vyvažování) se věnuji víc, než bych chtěl.

Magera Moon Holton: „The Not-So-Little Details“ — zajímavosti z optimalizace checkout procesu na Etsy.com. Příjemná přednáška na kterou se v rychlosti mrknu ještě jednou. 

Federico Holgado: „Structural Systems to Survive a Redesign“ — Mailchimp a jeho widget library-driven design proces. Musím se podívat ještě jednou, protože kolegům se to líbilo, takže na tom asi něco bude.

Oběd B: „Vepřové kari s rýží“ — moc dobrý, ale bolí mě to při polykání.

Anna Howell: „Now is the best time to test your design assumptions“ — to bylo pěkný, byť (dobře!) připraveno asi pro trochu laičtější cílovku. V rychlosti mrknu znovu, pokud bude záznam.

Ondřej Válka: „Collaboration: the other half of designer’s job“ — Ondra to informacemi z jejich fungování v GoodData docela nabil, rozhodně se podívám znovu.

Peter Fabor: „Experience with the redesign of the software with 200.000.000 u­sers“ — přednáška asi spíš pro pobavení než praktické poučení. (Avast, „Life is better when you surf“)

Colin Burns: „One Service“ — tak tento pán z BBC (Executive Creative Director) setsakramentsky válí, určitě se podívám znovu.

docela dobrý.

Snažím se působit pozitivněji, takže jsem všechny své „ale“ a „nechápu proč“ zakomentoval. ;)

http://webexpo­.net/idc2014